Nikdy jsem poker nehrál. Kdysi na škole snad jen mariáš nebo oko. Stal se ze mě obchodník a posléze vedoucí prodeje a dnes jdu na jednodenní ochutnávku pokerového tréninku rozhodovacích dovedností, na kterou mě vyslala firmu, pro kterou již dlouho pracuji. Není tedy divu, že mé pocity jsou dosti smíšené, zvědavost se ve mně bije s rozpaky, jestli nestrávím celý den marnou snahou pochopit pravidla hry, kterou neznám. Nicméně vyhlídka na zbystření mých mentálních schopností, kterou jsem vytušil z nabídky tohoto školení, vypadá velmi atraktivně.
A jsem tady; s kolegy, které zatím vůbec neznám a s kterými sdílím zřejmě velmi podobné pocity, sedíme vedle stolu pokrytého zeleným pokerovým plátnem a představujeme se navzájem s trenérem. Zatím vše dle očekávání, mluvíme o důležitosti správného a cíleného rozhodování v našich osobních a pracovních životech, trenér kupodivu nevypadá jako neproniknutelný karetní hráč, ale jako vcelku zkušený „byznysák“. Teď začíná jít do tuhého, vysvětlují se pravidla pokeru. Překvapení: vůbec nejsou složitá, dokonce tak nějak přirozená. Asi to bude nakonec i zábava. Ani jsem si pořádně nevšimnul, že už máme za sebou první rozehřívací hru.
Nestačím si vychutnat povznášející pocit, že už ovládám hru filmových drsňáků, protože školitel začíná upozorňovat na zajímavé analogie mezi naším chování při partii pokeru a typickými situacemi, které nás potkávají v obchodním životě. Velmi zajímavé, po trenérově analýze některých hracích situací mi připadá, že své protihráče znám daleko lépe, než by napovídala ta hodina, která uplynula od začátku. Mé obavy z toho, že budu během dne schopen pouze těžkopádně vnímat základní pravidla pokeru, se ukázaly jako naprosto zbytečné. O to tady vlastně vůbec nejde. S trenérovým vedením a přispěním se lehce pohybujeme hracími koly a soustřeďujeme se spíše na naše chování a rozhodování, než na nějaké herní návody. Je to samozřejmě i tím, že jednotlivé partie jsou proloženy diskusí a analýzou, při které školitel jakoby mimochodem vysvětluje ony kýžené rozhodovací metody a věci s nimi spojené.
Teď se dokonce přistihuji, jak si zkušeně vypočítávám pravděpodobnost své výhry v posledním kole a na základě toho se rozhoduji, jestli budu blufovat se svými kartami na tu milou personální manažerku, se kterou jsme zůstali v této hře sami a která očividně stojí o vítězství. Dodám si trochu odvahy a nedbám na kalkulaci. Vsázím zbytek svých žetonů a … No, profesionální hráč pokeru ze mě asi nebude, ale zato jsem dokonale pochopil jednu ze základních chyb a pokušení, která na naše rozhodnutí dennodenně číhají. Trenér si totiž mojí zlaté horečky všiml, a neomylně ji využil při osvětlování takzvaných rozhodovacích zkreslení. Možná proto je poker pro tento trénink tak dobrý, každou naši chybu nebo omyl při rozhodování zvýrazní, a přitom jde pořád jenom o hru, při které se můžeme bavit.
Takže nakonec to byl skvělý den! Pochopil jsem toho hodně, možná i víc, než jsem teď schopen posoudit, a nestálo mě to žádný obchod nebo ušlý bonus. Spěchám do kanceláře a v hlavě se mi propojují nově naučené rozhodovací strategie s příštím vyjednáváním o dodavatelských cenách. Mám z toho dobrý pocit; možná i proto, že v poslední partii pokeru jsem vyhrál a připadal jsem si u toho jako Clint Eastwood!
Petr Jeřábek
Příští otevřený workshop proběhne 31. 5. 2018.
|
Zeptejte se anebo se rovnou přihlaste | |
